příběh třetí - Občanská válka v USA, její dopad na lnářský průmysl a stavba druhé přádelny

Občanská válka v USA, její dopad na lnářský průmysl a stavba druhé přádelny

Občanská válka, která trvala mezi léty 1861 – 1865 způsobila velikou konjunkturu v odbytu lněné příze. Důvodem pro ni bylo zejména to, že válka znemožňovala dovoz americké bavlny na evropské trhy.

S tím je jistě spojena druhá masivní vlna zakládání nových přádelen a zvyšování počtu vřeten v přádelnách stávajících. Mezi nové přádelny vybudované v této době patří například přádelna Georga a Wenzela Walzerových, kteří ji přistavěli ke svému bělidlu v Poříčí u Trutnova.

Stejně tak chtěli rozšířit počet vřeten ve své přádelně i Kluge a Etrich. Ke stávající přádelně chtěli přistavět další křídlo, ale kvůli odporu majitelů okolních pozemků to nebylo možné. Oba majitelé se proto rozhodli, že postaví zcela novou přádelnu. Vhodné místo našli výše po proudu řeky Úpy, asi tři kilometry od stávající přádelny, kde v roce 1862 zakoupili starou obecní pazderu s příslušnými vodními právy.

Stavba celého komplexu, který byl postaven dle poznatků Ignáce Etricha, které získal na své pracovní cestě po nejmodernějších anglických přádelnách, byla zahájena ještě téhož roku a stavba byla dokončena v roce 1864. Do nové přádelny byla přesunuta polovina strojů z přádelny staré.

Nová rozlehlá přádelna, která byla vybavena 35 dopřádacími, 14 předpřádacími, 23 posukovacími, 7 smýkacími, 4 vochlovacími a 18 navíjecími stroji byla dosti energeticky náročná. Pouze vodní síla by k pohonu přádelny nestačila, proto byla kromě dvou vodních turbín vybavena i jedním vysokotlakým a jedním nízkotlakým parním strojem a dvěma parními kotli, v nichž se za rok spálilo 4000 tun černého kamenného uhlí z nedalekých žacléřských dolů, 20 sáhů dřeva (jeden sáh se rovná asi 1,9 metru) a 10 tun koksu.

V nové přádelně bylo zaměstnáno 200 mužů, 250 žen a také mnoho dětí, jejichž přesný počet se bohužel nepodařilo zjistit. Mzdové podmínky byly následující:

• muži si vydělali od 90 krejcarů až 1 zlatý 20 krejcarů

• hoši si vydělali od 35 do 45 krejcarů

• ženy si vydělali od 35 do 50 krejcarů

Uvedená mzda je vždy denní a její přesná výše se odvíjela dle práce a pozice, kterou daný pracovník vykonával. Rozhodně se jednalo o mzdy vyšší, než bylo v té době u dělníků v textilních závodech běžné. Například podnikatel Jan Faltis v Mladých Bukách svým dělníkům vyplácel pouze 4 zlaté. Děti a ženy dostávaly pouze mzdu poloviční.

Obě přádelny lnu byly považovány za stejně hodnotné. V každé přádelně v té době pracovalo již 10 000 vřeten.

V době, kdy byla nová přádelna uvedena do provozu, bydlelo v Horním Starém Městě již přes 2000 obyvatel.

V červnu roku 1870 se oba společníci rozešli a to dost netradičním způsobem. O rozdělení přádelen měl totiž rozhodnout los. Nová mechanická přádelna byla označena jako “sudá“ a stará jako “lichá“.

Nejdříve si oba společníci museli vylosovat, pro koho bude mít první tažené číslo pražské loterie platnost. Tuto první sázku vyhrál František Kluge. To pro něho znamenalo, že v případě tahu sudého čísla získá novou přádelnu a opačně.

Losování obou společníků proběhlo v domě Josefa Etricha v Trutnově, kde i s rodinami čekali na telegrafickou zprávu z Prahy o losování. Výsledek byl znám již odpoledne. V telegramu bylo uvedeno, že první tažené číslo bylo 22 – sudé. František Kluge tak získal novou přádelnu a Josef Etrich získal přádelnu starou. Rozdělení přádelny bylo snadné i proto, že kvůli větší přehlednosti bylo účetnictví, zásoby a doklady vedeny samostatně. Oba společníci si museli velice důvěřovat, neboť k celé této transakci, při které se dělil majetek obrovské ceny, nebyl přizván žádný právní zástupce.

Po zániku společné firmy obou společníků Kluge-Etrich byly založeny dvě, zcela nové společnosti:

• František Kluge založil firmu J. A. Kluge, Horní Staré Město, která byla roku 1873 přeměněna na veřejnou obchodní společnost

• Josef Etrich si ponechal původní název firmy – Josefa Etricha synové, Horní Staré Město (veřejná obchodní společnost), vedení společnosti však po rozdělení s Františkem Klugem předal svým dvěma synům – Janovi a Ignácovi