příběh čtvrtý - Počátky samostatného podnikání společnosti

Počátky samostatného podnikání společnosti

Po rozdělení obou přádelen započala další samostatná expanze firmy J. A. Kluge Horní Staré Město. Kvůli lepší možnosti financování se v roce 1872 rozhodl František Kluge proměnit svůj podnik jednotlivce na veřejnou obchodní společnost. Stále však byl celý stoprocentní podíl firmy držen v rodinných rukou. Novými společníky se totiž stali tři synové Františka Klugeho – Jan Adam, František a Josef. Zároveň došlo k rozdělení funkcí:

• nejstarší syn Jan Adam se stal ředitelem přádelny lnu v Horním Starém Městě

• František vedl v Heřmanových Sejfech obchod se lněnými výrobky

• Josef nejdříve pracoval s Františkem v Heřmanových Sejfech, poté řídil bělidlo v Horním Starém Městě a po jeho prodeji řídil bělidlo opět v Heřmanových Sejfech.

Zápis nové obchodní společnosti do obchodního rejstříku krajského soudu v Jičíně proběhl 1. listopadu 1873. Kromě přádelny lnu v Horním Starém Městě a provozů v Heřmanových Sejfech spadal do majetku firmy také poboční sklad tkanin a příze. V tomto provozu se synové Františka Klugeho učili obchodnímu umu a získávali první obchodní zkušenosti.

Zvýšený zájem o jemnou lněnou přízi měl za následek další rozšíření a modernizaci přádelny v Horním Starém Městě. Celkově se tím množství vřeten zvýšilo oproti stavu před rozdělením firmy Kluge a Etrich o pět set kusů – celkem na 10 500.

Po tomto rozšíření Klugovy přádelny v první polovině sedmdesátých let došlo k enormně vysokému zvýšení výroby jemné lněné příze. Firma se v tomto oboru dokonce stala evropskou jedničkou, za kterou platila do konce první světové války. Jedinou adekvátní konkurencí byla pouze francouzská firma z Lille.

Takové navýšení produkce si opět vyžádalo zvýšené množství surovin, které dosavadní dodavatelé již mohli jen velice problematicky uspokojit. Kluge, ale i konkurenční Etrich proto hledali nové možné dodavatele surovin, zejména surového lnu. Nejvýhodnější zemí se nakonec ukázalo být Rusko. Kvůli veliké vzdálenosti nebylo možné surovinu objednávat po menších dodávkách, protože by se značně zvýšily náklady. Firma se proto rozhodla zřídit nové skladovací prostory. Za tímto účelem byla v roce 1876 upravena hlavní budova přádelny, ve které měly být nově zřízeny i skladovací prostory. Přádelna však v létě roku 1876 vyhořela a prostory byly opět kvůli zvyšující se poptávce využity na rozšíření modernizujícího se strojového parku. Nové skladiště bylo nakonec postaveno až v roce 1883.

Firmě se dařilo tak dobře, že již od poloviny sedmdesátých let uvažovala o výstavbě vlastního samostatného bělidla. V roce 1877 proto firma koupila od velkostatkáře Václava Illnera pozemky na potoce Trutině, které jen těsně sousedily s pozemky přádelny v Horním Starém Městě. K těmto pozemkům náleželo také nezbytně nutné vodní právo. Pozemky byly zakoupeny za 8000 zlatých. Následně bylo vystavěno i moderní bělidlo, které vedl Josef Kluge.

V roce 1880 se však naskytla možnost zakoupit v Heřmanových Sejfech a Javorníku bělidlo, ke kterému již náležela všechna potřebná běličská a barvířská práva. Z finančních důvodů bylo proto nakonec rozhodnuto nově vybudované bělidlo v Horním Starém Městě prodat. Kupcem se nakonec stal anglický podnikatel S. W. Duncan. Cena za něj byla 120 000 zlatých. Pro zajímavost si uveďme, že se firma pokoušela bělidlo neúspěšně o takřka šedesát let později získat zpět do svého vlastnictví.

K dalšímu rozšíření majetku firmy došlo v roce 1887, kdy 16. května téhož roku vyhořela malá přádelna lnu v Temném Dole. Tato malá přádelna byla roku 1867 odkoupena od baronky Ederové, dříve hraběnky Aichelburgové za 150 000 zlatých podnikateli Oberländerem a Morawetze, kterým patřila firma C. k. privilegovaná přádelna lnu v Úpici. Firma Kluge odkoupila vyhořelou přádelnu za 90 000 zlatých se všemi vodními právy. Po rekonstrukci se opět navrátila ke svému původnímu účelu. Počet vřeten byl však oproti přádelně v Horním Starém Městě zhruba třetinový – přádelna jich totiž disponovala pouze 3500 kusy. V roce 1897 byla tato přádelna poškozena největší novodobou povodní v Krkonoších a bylo nutné ji rekonstruovat. Dále byl nahrazen zastaralý vodní a parní pohon přádelny. Díky konjunktuře byla dále kapacita přádelny zvýšena v roce 1910 ze stávajících 3500 na 6500 vřeten. Hlavní náplní této přádelny bylo v podstatě zpracovávat odpadní len, který vznikal při vochlování v Horním Starém Městě. Z toho se zde až do roku 1945 vyráběla lněná příze.

V hlavní přádelně v Horním Starém Městě bylo již v roce 1902 zavedeno odsávací zařízení na prach dle amerického vzoru. Tím se výrazně zlepšily pracovní podmínky dělnictva. Dále byla v Horním Starém Městě v roce 1904 postavena nová vochlovna. Nutné bylo i zvýšení produktivity výroby, čímž bylo dosaženo díky novým technologiím – nákladním výtahům, které byly zakoupeny již v roce 1904. Díky nim se zajistila plynulost provozu od skladu surovin až ke skladu příze.

Do vzhledu přádelny v Horním Starém Městě také poprvé promluvily nové zákony a nařízení, které byly stále přísnější. Dle nových stavebních předpisů se musela přemístit rozlehlá kotelna, která byla doposud situována pod prostorem sušárny. Nový předpis nařizoval, že kotelna musí být situována zcela samostatně. Stavba nové kotelny byla zahájena v roce 1908. Současně s ní byly rekonstruovány i vodní turbíny.

Dále byla vybudována nová moderní strojní sušárna, čímž bylo ušetřeno mnoho prostoru, který byl následně využit pro rozšíření niťárny i stavbu sociálního zařízení pro dělnictvo. I to bylo na začátek 20. století velikým luxusem, neboť v této době měly vlastní sociální zařízení v domech pouze nejbohatší vrstvy obyvatelstva, mezi které se tovární dělníci rozhodně neřadili.

Výrobu v přádelně v Horním Starém Městě obstarávalo ještě před zahájením provozu v Poříčské elektrárně nové parní zařízení s generátorem, takže byl celý areál ve výrobě elektrické energie zcela soběstačný. Před zahájením provozu Poříčské elektrárny, kterou mezi léty 1912 až 1914 vybudovala rakouská firma AEG, mohla Klugova přádelna zásobovat elektrickou energií také velkou část samotné obce Horní Staré Město. Tím se tato obec stala jednou z první, kde se začalo využívat elektrického proudu. Po zahájení provozu v elektrárně v roce 1912 došlo také k napojení na elektrickou síť.

Po povodni v roce 1907 byl po povodni opraven vodní náhon a jez. Po provedení těchto rekonstrukcí bylo možno zrušit v přádelně v Horním Starém Městě zrušit plynové osvětlení, které bylo z požárního hlediska poměrně nebezpečné a nahradit ho osvětlením elektrickým.

V Horním Starém Městě bylo ještě před první světovou válkou rozhodnuto o rozšíření přádelny o provoz niťárny na výrobu lněných nití. Toto rozšíření bylo podporováno zejména Ing. Františkem Klugem, který takovýto společný provoz viděl při své stáži v Anglii. Z počátku měla sice firma veliké problémy proniknout na trhy, ale později se i tato investice ukázala být díky zvyšující se výrobě jutových pytlů a díky přecházení od ručního ke strojovému šití obuvi dobrou volbou. Díky niťárně dostala firma Kluge veliké armádní zakázky i v době první světové války.

Kvůli dobrému odbytu do továren vyrábějících krajkářské a prýmkařské výrobky v Krušnohoří a v Orlických horách bylo rozhodnuto zvýšit kapacitu bělidla v Heřmanových Sejfech, které již nedokázalo uspokojovat stále vzrůstající poptávku po bíle bělených nitích. Byly proto postaveny zcela nové budovy bělidla a mezi léty 1913 – 1914 také nový vodovod a čistící nádrž pro běličské účely.

V roce 1888 zemřel zakladatel prádelny v Horním Starém Městě František Kluge. Po této události bylo přistoupeno ke změnám ve vedení firmy. Zejména byl za dalšího společníka přijat čtvrtý syn Františka Klugeho JUDr. Alois Kluge, který doposud působil jako právník v Trutnově. Všichni čtyři podílníci si rozdělili své úlohy následovně:

• Jan Kluge vedl dále vedl přádelnu v Horním Starém Městě

• František Kluge a Josef Kluge společně vedli tkalcovnu, bělidlo, statek a pivovar v Heřmanových Sejfech

• JUDr. Alois Kluge se stal právním poradcem firmy, sídlil v Trutnově

Aby se v budoucnu předešlo případným sporům kvůli pokračovatelům, bylo zároveň stanoveno, že do řízení firmy může každý podílník zapojit dva mužské potomky. Ne zcela byla tato dohoda naplněna. Důvodem k tomu bylo zejména to, že více synů měli pouze Jan a Josef. František Kluge měl po úmrtí svého syna pouze dcery a Aloisovi se syn narodil až v roce 1891.

Jan Kluge určil za své následovníky tři syny, ale po smrti jednoho z nich zbyli jen dva – František a Jan.

Josef Kluge určil jako své nástupce syny Ignáce a Alfréda. Alfréd se však vedení ve firmě vzdal, neboť se věnoval vedení železárny a strojírny v Hostinném. Další ze synů Josefa Klugeho se vydal do Ameriky, aby mohl zlepšit odbyt rodinných výrobků, ale ani on se později do práce ve firmě nezapojil.

Této nové generace rodiny Klugů se již dostalo patřičného vzdělání. Za povšimnutí jistě stojí i to, jak byli synové umisťováni na školy různého zaměření, podle toho, jakou pozici měli v budoucnu po svých otcích vykonávat. Prvorozený syn Jana Klugeho František nejdříve absolvoval reálku, po které ve studiích pokračoval na Vysoké technické škole v Praze, kde úspěšně získal titul inženýra. Díky technickému vzdělání byl veden k technickému vedení podniku.

Další syn Jana Klugeho Jan byl otcem předurčen k obchodnímu vedení firmy. Tomu odpovídalo i jeho vzdělání. Tomu se Janovi dostalo ve Vídni na obchodní akademii.

Oba bratři byli po ukončení studií dále posláni do irského Belfastu na zkušenou. Tato destinace nebyla zvolena náhodně, neboť Irsko bylo v té době střediskem lnářského průmyslu v Evropě. Dále se měli oba bratři zdokonalit v anglickém jazyce a poznat způsob řízení tamních textilních závodů.

Josef Kluge nechal svého syna Ignáce vystudovat Státní živnostenskou školu v Liberci, která byla zaměřena na textilní průmysl. Později řídil tkalcovnu firmy v Heřmanových Sejfech. Podobného obchodního vzdělání se dostalo i dalšímu z jeho synů Josefovi.

Fritz Kluge, který byl nejmladším z této generace Klugů, byl po ukončení studií poslán do Spojených států amerických, kde strávil takřka rok. Jeho úkolem zde bylo získat znalosti o rozsáhlých amerických trzích, kam chtěla firma expandovat. Dále měl v budoucnu řídit obchodní a finanční oddělení firmy. Pro doplnění ještě uveďme, že Fritz Kluge byl synem JUDr. Aloise Klugeho.