příběh pátý - Sociální politika firmy Kluge

Sociální politika firmy Kluge

Práce obyčejného dělnictva v Klugeho přádelně byla stejně fyzicky náročná, jako u ostatních majitelů mechanických přádelen lnu na Trutnovsku ve své době. Přesto si Kluge díky své sociální politice získal určité sympatie u dělnictva, které se mu vyplatily zejména v době velkých stávek dělnictva v roce 1897, kdy se stávkovalo ve všech ostatních přádelnách lnu na celém Trutnovsku (Faltisově, Haasově, Etrichově,…), což muselo jejich majitelům přinést obrovské ztráty a problémy s plněním zakázek. Kluge se na místo toho rozhodl uplatnit svou dobře nastavenou sociálně orientovanou personalistiku, při které továrník musel počítat s určitými zvýšenými náklady na své zaměstnance. Je však zřejmé, že se mu takovéto úsilí vyplatilo a vynaložené náklady se mu mnohonásobně vrátily.

Jistě se Kluge snažil díky této sociální politice získat konkurenční výhodu také na regionálním trhu práce. Obyvatelstvo Horního Starého Města mělo totiž mnoho příležitostí, kde pracovat. Jen v samotném Horním Starém Městě byly v provozu dvě veliké přádelny lnu, jedno veliké bělidlo a nesmíme zapomínat na konkurenční podniky v Dolním Starém Městě, Trutnově, Kalné Vodě, či Mladých Bukách, které byly vzdáleny pouze několik málo kilometrů, takže pro obyvatele by jistě nebyl problém za lepší prací docházet, popřípadě dojíždět vlakem. Rozhodně lze říci, že zde poptávka práce převažovala nad její nabídkou.

Mezi první sociální kroky v samostatné Klugově přádelně lnu zejména patřily:

• zavedení dělnického sociálního pojištění a to od začátku výroby v Klugově přádelně lnu

• bezplatné lékařské ošetření zaměstnanců u továrního lékaře

• bezplatné léky pro nemocné zaměstnance

• denní podpora ve výši 30 krejcarů, která byla nejvyšší podporou ve lnářství na celém Trutnovsku

Dle kroniky Horního Starého Města měla celá obec v době, kdy byla uvedena do provozu první, pozdější Etrichova přádelna lnu 110 domů a 800 obyvatel. V důsledku neustálého rozšiřování výroby v přádelně lnu a pozdější výstavbu dalších závodů bylo nutné vyřešit bytovou krizi dělnictva, které často bydlelo v otřesných podmínkách. Bytová krize vyvrcholila zejména po velké povodni v roce 1882, kdy bylo zničeno několik domů a mostů.

Firma Kluge proto do roku 1884 do začátku první světové války postavila v samotném Horním Starém Městě 3 domy pro úřednictvo, 37 rodinných a 8 jednoposchoďových dělnických domů. V každém z nich bydlelo 6 až 8 rodin. Jedna rodina měla k dispozici jednu až dvě místnosti. Když si představíme, že tehdejší dělnická rodina měla běžně 6 a více dětí nebylo ani takovéto ubytování zcela ideální. Domy byly stavěny bez sociálního zařízení, což bylo v tehdejší době naprosto běžné. Suché toalety byly stavěny na dvorech, kde se nacházely i kůlny. Ty sloužily jako sklad paliva pro vytápění při chladném počasí.

Dělnické domy však firma stavěla i u svých ostatních továren. Počátkem 20. století firma vystavěla tři veliké dělnické domy pro své zaměstnance v Temném Dole.

Výstavba rodinných domů pro dělníky měla pro podnikatele další velikou výhodu. Dokud bydlelo dělnictvo ve svých vlastních domech, mělo zpravidla i malé políčko na přilepšenou, ale hlavně nebylo na továrníkovi a práci v továrně tolik závislé. Dělníci si totiž byli dobře vědomi toho, že pokud by se aktivně zúčastnili stávky, nebo jiné činnosti směřující proti továrníkovi hrozilo by jim, že neztratí jenom zaměstnání, ale také střechu nad hlavou. Továrníci této strategie velice často a rádi využívali.

Strategie výstavby bydlení pro své dělnictvo však byla i pro továrníka velice výhodná. Sice musel při výstavbě domů pro tento účel počítat s určitými náklady, ale na druhou stranu měl opět na trhu práce konkurenční výhodu, neboť ne každá továrna poskytovala v takové míře možnost ubytování pro celou rodinu za výhodnou cenu tak, jako továrna rodiny Klugů.

Další výhody pro dělnictvo v Klugově přádelně bylo například zřízení vlastního konzumu, který zde působil až do roku 1939, kdy bylo nařízeno jeho zrušení. Po dokončení výstavby domů pro dělnictvo v Temném Dole bylo rozhodnuto o zřízení další pobočky konzumu i tam. V roce 1939 tuto pobočku stihl stejný osud, jako v Horním Starém Městě. Pro své dělnice pořádala firma Kluge také bezplatné kurzy domácích prací a vaření.

Pracovní doba byla až do první světové války daleko delší, než dnes. Průměrně se v přádelnách v Poúpí pracovalo 65 hodin týdně. Pracovní týden byl většinou šest dní dlouhý, tzn., že průměrný pracovní den běžně trval necelých 11 hodin. Volno dělníci dostávali pouze v neděli, kdy zpravidla všichni chodili do kostela. I zde se rozhodla Klugova firma vyjít svým dělníkům vstříc a snížila jim pracovní dobu na 61, 5 hodiny. Dělnictvo proto mělo kromě neděle volné i sobotní odpoledne.

Za část zisků, kterých firma Kluge dosáhla zejména v letech lnářské konjunktury mezi léty 1907 – 1908 využila pro stavbu dětského domova, který pracoval podobně, jako dnešní jesle a školky. Dětský domov byl otevřen již v roce 1909. Nová rozsáhlá budova dětského domova byla postavena hned naproti přádelně lnu, jednak proto, že zde firma Kluge vlastnila potřebné pozemky a jednak proto, aby dělnice mohly své děti zavést do školky při cestě do práce.

Dětský domov se staral pouze o děti dělnic, které byly zaměstnány v přádelně firmy Kluge a to již od šesti týdnů do šesti let jejich věku. O děti bylo postaráno po celý den. Na tu dobu se jednalo o jedno z nejmodernějších zařízení toho druhu, o čemž nám dobře vypovídá kronika Horního Starého Města. Dětský domov se mohl postarat až o sto dětí.

Myšleno bylo i na matky, které nemohly z důvodu mateřství dočasně pracovat ve firemní přádelně. Těmto dělnicím byla vyplácena malá podpora a navíc ½ litru mléka denně k tomu.

Obě výše uvedená opatření opět firmě pomáhala k tomu, že se dělnice mohly dříve vrátit zpět do svého zaměstnání. Zejména v době konjunktury byl totiž veliký hlad po nových pracovních silách, které sem často přicházely i ze vzdálenějších koutů Čech, zejména pak z chudých zemědělských oblastí, například z Orlických hor. Nově příchozí z území, kde se mluvilo česky, hovořili většinou alespoň částečně i německy, takže se velice rychle adaptovali.

Zapracování nových sil si však vyžádalo hodně času a peněz, takže bylo pro továrníka daleko efektivnější a levnější udržet si vlastní zapracovaný personál, zejména přadleny a další profese, což se firmě Kluge dařilo díky své efektivní personální politice ze všech konkurenčních podniků v okolí nejlépe.

O Vánocích firma Kluge pořádala pro své zaměstnance vánoční slavnosti. Podobné akce byly pořádány rodinou Klugů také pro školní děti. Při těchto vánočních besídkách byly děti zaměstnanců obdarovány šatstvem a obuví. Pro zajímavost můžeme uvést, že tato praxe trvala i po skončení druhé světové války, kdy zde Kluge pracoval jako odborník.