příběh devátý - Sociální politika firem Etrich

Sociální politika firem Etrich

Sociální politika v podnicích rodiny Etrichů se zejména v 80. a 90. letech 19. století v žádném případě nemohla vyrovnat té, kterou uplatňovala firma J. A. Kluge, Horní Staré Město. Firma Josefa Etricha synové, Horní Staré Město v samotné obci nenabízela příliš mnoho zaměstnaneckých výhod.

Firma poskytovala v určité míře sociální ubytování pro dělnictvo. Jednalo se o stejný druh ubytování, jaký nabízeli ostatní továrníci v údolí řeky Úpy. Dělníkům, kteří využívali možnost firemního ubytování, bylo zvýhodněné nájemné strháváno ze mzdy.

Později, pravděpodobně jako reakci na dětský domov rodiny Klugů se rozhodla i rodina Etrichů vystavět školku pro děti svých zaměstnanců. Ta nakonec vznikla v Dolním Starém Městě.

Přádelna měla například dále vlastní hasičskou jednotku, která byla v případě potřeby připravena zasáhnout proti požáru prakticky kdekoliv v obci. Dále měli dělníci k dispozici závodní lékařskou péči a vlastní konzum.

Rodina Etrichů si byla dobře vědoma, že konkurenční firma rodiny Klugů nabízí svým dělníkům daleko větší škálu zaměstnaneckých výhod, proto se velice obávala projevů nespokojenosti u svých zaměstnanců. Těm se firma snažila předejít ještě jedním zajímavým a neobvyklým způsobem – spiritismem. Tento nápad se zrodil v hlavě Ignáce Etricha, který osobně organizoval spiritistické seance pro dělnictvo po celém Trutnovsku. Na těchto seancích se ideologicky pokoušel ovlivňovat dělnictvo, u kterého se stále více a více začaly projevovat první náznaky nespokojenosti s pracovními podmínkami a výší vyplácených mezd.

Z následující škály stávek, které podniky rodiny Klugů postihly je zcela patrné, že jejich sociální politika byla jen málo efektivní. Je podivuhodné, že firma vzhledem ke své hospodářské úspěšnosti, která byla spojena s neustále se modernizujícími stroji vlastní konstrukce, nechtěla uvolnit větší množství finančních prostředků na účinnější personální politiku, která by zamezila organizaci velikých stávek, které často zcela ochromily výrobu na dlouhou dobu. Každý den kdy se stávkovalo, přitom musely továrníkovi ucházet veliké zisky, ale také se jistě snižovala jeho důvěryhodnost, protože se zastavení práce jistě muselo projevit na schopnosti s plněním zakázek.

Firmy rodiny Etrichů musely nakonec čelit těmto stávkám:

• První stávka proběhla 27. září 1893 v přádelně juty v Mladých Bukách, kde stávkovala drtivá většina zaměstnanců. Jednalo se o 600 osob ze 700 zde zaměstnaných. Dělníci zde kupodivu nepožadovali zvýšení mezd, ale propuštění jednoho nově přijatého dělníka. Svého nakonec nedosáhli, takže byla práce následující den v plném rozsahu obnovena.

• Druhá stávka vypukla 23. dubna 1897 v přádelně lnu v Horním Starém Městě. Tato stávka již byla daleko lépe organizována, zejména díky nově vznikajícímu stávkovému hnutí, které začalo koordinovat postup dělnictva proti svým zaměstnavatelům. Můžeme říci, že se jednalo o předchůdce současných odborových svazů. Tato stávka byla zpočátku dosti bouřlivá, neboť se dělníci nemohli rozhodnout, zda se mají stávky zúčastnit, nebo ne. K částečnému obnovení práce došlo 26. dubna 1897.

• Třetí stávka vypukla den po zahájení stávky v přádelně v Horním Starém Městě. Probíhala od 24. dubna 1897, opět v přádelně juty v Mladých Bukách. Tentokrát do stávky vstoupilo všech 600 zaměstnanců. Tato stávka již byla také značně politizovaná. Sociální demokracie včele s dělnickým předákem O. Medigem se pokusila zorganizovat tábor lidu pod širým nebem na hrádečku Silberstein u Vlčic. Tohoto srocení lidu se měl účastnit také poslanec Kiesewetter. Všichni účastníci, kterých bylo asi 600, byli nakonec rozehnání přivolaným vojskem. Stávkující dělníci požadovali zvýšení svých platů. Nakonec byla i tato stávka neúspěšná. Práce byla obnovena až 3. května 1897. Po ukončení stávky byli všichni členové stávkového výboru propuštěni.

• Čtvrtá stávka probíhala od 10. dubna 1907. Stávka to byla opět organizovaná, neboť společně s přádelnou v Horním Starém Městě vstoupily do stávky ještě další tři závody v Poúpí. Důvod k vypuknutí stávky byl opět ekonomický – dělníci žádali v souvislosti s lnářskou konjunkturou zvýšení svých platů. Továrníci se sice snažili dělníky předejít, proto jim byly mzdy již před vypuknutím stávky zvýšeny. Zvýšení však bylo dle dělníků nedostatečné. Ihned po vypuknutí stávky byli propuštěni důvěrníci dělnictva, což mělo za následek vstup dalších 150 osob do stávky. Zpočátku stávkovali pouze vochlíři (pracovníci, který zpracovával len a konopí kartáčováním, česáním. Odstraňovala se tak železným kartáčem zcuchaná vlákna, aby se mohla spřádat v přízi.), ale později se přidali i další, takže musela být práce v továrně zcela zastavena. Ve všech čtyřech továrnách, které se do stávky zapojily, stávkovalo na 1 100 dělníků. Stávkující chtěli dosáhnout zejména navýšení svých mezd o 25%, zkrácení pracovní doby, vytvoření vyšších mzdových tarifů a uznání dělnické organizace v závodě, která měla zastupovat zájmy dělnictva. Stávka se nepříjemně dlouho prodlužovala, takže se nakonec firma Etrich rozhodla dovést nové dělnice z Vídně a dokonce dělníky z Ruska. Stávka byla nakonec ukončena až počátkem července 1907. Touto stávkou dělníci pouze částečně dosáhli svých cílů. Jejich neúspěch v dalších bodech byl způsoben hlavně jejich nejednotností a také díky tomu, že začátek stávky vyprovokovali sami továrníci v době, kdy stávka nebyla dobře připravena. Mezi největší úspěchy bylo navýšení platů o 12%.

• Další významné zastavení práce v továrnách rodiny Etrichů proběhlo od 5. února 1906. Tato stávka byla pravděpodobně nejdramatičtější. Do stávky vstoupilo 150 dělníků, kteří ze závodu vytlačili jeho ředitele a prokuristu. Zástupci dělníků předložili své požadavky, mezi kterými bylo zvýšení mezd v průměru o 20%, propuštění ředitele a uznání dělnické organizace. Stávka, která trvala až do 19. února skončila pouze částečným úspěchem. Konečnou dohodu mezi vedením podniku a dělníky, která jim zaručovala zvýšení mezd, zprostředkovali okresní hejtman a živnostenský inspektor. Pět dělníků, kteří se účastnili útoku na ředitele, však nebylo vzato zpět do zaměstnání.